RC review: Po strništi bos

Autor: Zdeněk Svěrák

Nakladatelství: Fragment
Vydání: pevná vazba, 96 stran

Již v tomto článku jste se mohli dozvědět, co si o knize myslím a upřímně řečeno - není to žádná sláva.
  Není to kronika mého dětství ani naší rodiny, chtěl jsem, aby to byla krásná literatura.
To se autorovi moc nepovedlo, zdaleka to není krásná literatura, nevím, co si pod tím představíte Vy, ale já rozhodně něco jiného. Netuším, koho by tato kniha mohla bavit, tipla bych to na prvňáka, ostatní čeká jen nuda.


Autoři takové literatury nejen vzpomínají na to, co viděli a slyšeli, ale také si vymýšlejí a fantazírují, aby jejich příběh stál za řeč.
Asi jste se málo snažil... Tato recenze je rozhodně jedna z nejtěžších, pořád musím okecávat to, jak se kniha nepovedla. Prakticky tady není nic jiného, o čem by se dalo diskutovat.

V knížce vyprávím o tom, jak byl malý kluk přesazen z města na venkov a co to udělalo s jeho duší.  
Není vůbec jednoduché poznat duši tak malého kluka, většina čtenářů se z věku prvního stupně dostali a porozumět tomu, co se honí hlavou sedmiletého Edy, je opravdu nadlidský úkol. Nicméně autor popisuje všechno dostatečně podrobně a jakž takž se všemu dá porozumět. Kniha donutí zavzpomínat na Vaší dětskou podobu a bezstarostní život.
Pokud se Vás zmocnila nostalgie a chcete si vzpomenout na staré dobré časy, které jste prožívali jako dítě, tak prosím, možná se Vám bude kniha líbit, ale pokud čekáte nějaký trhák, tak se vzdejte veškerých nadějí a raději nechte knihu na polici v knihkupectví.  

Styl psaní    

Ten je spíš obyčejnější, bez žádných osobitých znaků. Jednoduché myšlení, jednoduchá slova, nic zvláštního, nic k čemu by se šlo nějak pořádně rozepsat. Věty nejsou kombinované a mně se zdá, že se Zdeněk Svěrák řídil pravidlem: "Málo je někdy více." A Vy můžete zjistit, zda to je nebo není pravda.

Postavy

Zapojte svoji paměť a vzpomeňte si na Vaší společnost, co by sedmiletí. Nejspíš jste měli nějakou partu kamarádů, která Vás ovlivňovala naprosto ve všem, jak v názorech, tak i v činech. Procházeli jste něčím, co se dá nazvat první láska. Poznávali jste nové věci a žasli nad jejich krásou nebo Vás naopak klamala jejich ošklivost. Přesto se Váš život dal s jistotou nazvat dokonalý.
Něčím podobným právě prochází Eda, poznává svět se svými přáteli a z jeho pohledu to vypadá jako největší dobrodružství, přestože nám se to může zdát pěkně klišé.

 Jsem to já a nejsem to já. Je to mozaika, v níž jsou některé kamínky pravé a jiné přidané. Ale vy byste neměli poznat, který je který.

Zdeněk Svěrák

Pocity a dojmy

Nic zvláštního jsem při čtení neprožila, občas jsem se usmála, občas mi oči málem vypadly z důlků a někdy jsem umírala nudou (dobře, většinou). Tato kniha mi prostě zkazila celkový dojem na Zdeňka Svěráka a jeho díla budu raději obcházet obloukem.  

Hodnocení 

U hodnocení se, jak i u celé recenze, krotit nebudu a vyvalím všechno hned: Po strništi bos je totální propadák. Je zcela na Vás, jestli se do něj pustíte. Já Vám knihu nedoporučuji.
Pokud přimhouřím obě oči, tak to kniha dotáhne na:

 






Obálka situaci ani náhodou nezachránila, ba naopak. Vůbec se mi nelíbí, obyčejná dětská kresbička, co kreslí děti v mateřské školce...
 






I přesto, že kniha není zrovna nej, je slušností poděkovat Nakladatelství Fragment za její poskytnutí. Po strništi bos si můžete pořídit ZDE!

Ve vzduchu cítím blížící se nebezpečí, upřímně doufám, že mě za mou recenzi neukamenujete.
Nancy