RC review: Deklarace smrti od G. L. Malley

Autor: G. L. Malley 
Série: Deklarace smrti
Díl: první
České vydání: 256 stran, paperback
Překladatelka: Milena Hordinová 
Nakladatelství: Fragment, 2013
Vydání: druhé

Velká Británie, rok 2140.

Život na Zemi se změnil od základů. 
Lidská evoluce došla na poslední stupínek svého vývoje a stalo se to, k čemu šlo lidstvo tak dlouhou dobu. Zabývají se tím dnešní vědci (zabývali se tím i v minulosti a zabývat se tím budou i v budoucnosti), ale otázka zní: Není lepší všechno nechat ve starých kolejích? Nebude lepší, když někteří zemřou a na svět přijdou jiní? Nechtěla bych žít věčně... a skoro všichni v tomto světě takhle dopadli.

Lidská civilizace už není ohrožena smrtelnými nemocemi, na které věda objevila léky. 

Lidé si jsou jistí, že si můžou čas ztrávený na Zemi neomezeně prodloužit.  

Nesmrtelnost však přináší i možná rizika - největším z nich je přelidnění. 
V studánkách by ubývalo vody, na polích jídla, ale lidí by přibývalo. 

Proto byla přijata Deklarace - každý obyvatel může mít jen jedno dítě... Kdo zákony poruší, bude potrestán. 
Jak jsem pochopila, tak pravidla Deklarace jsou trochu odlišná od toho, co píší v anotaci: Nikdo nesmí mít dítě. Jenom pár vyvolených si smí pořídit jedno a v mnoha případech ani to ne. 
Milovníci malých dětí zde nemají, co pohledávat. 
Většina lidí se "zamrazila" v celkem vysokém věku, a tak se nové krve a mladých obličejů všichni bojí. Pro mě je celkem nepochopitelné, jak se Vyvolení bojí smrti, když ví, že je nic podobného nikdy nepostihne, tak proč obcházet Přebytečné obrovským obloukem?

Patnáctiletá Anna se narodila rodičům, kteří měli dvě děti. Nyní je označována za "Přebytečnou".
Ale našli se i takoví, kteří Deklaraci nerespektovali a vědomě ji porušovali. Měli hned několik dětí a to vedlo k rozporu s rovnováhou Matky přírody, takový názor zastávali Vyvolení, kteří měli právo existovat, ti měně šťastní mohli pouze hbitě odpracovávat hřích svých rodičů, mlčky, se sklopenýma očima a zastřeným mozkem museli dřít. Někde se Přebytečných zbaví hned po narození, jinde se je snaží převychovávat a udělat pomocníky v domácnosti. Zabývají se tím v ústavech a jeden z nich se jmenuje Grange Hall. Život je zde pořádně krutý a nepochopitelný. Přebytečné se zde snaží připravit pro jejich budoucí povolání - otrok. Připravují je na to, že se s nimi bude zacházet jako s věcmi a také na to, že musí být za takové zacházení vděčné, protože přece by neměli existovat...

Styl psaní

Musím uznat, že se mi styl psaní moc nelíbil. Nejsem zastáncem sie formy, preferuji spíš ich formu. Zde pozorujete jakési skákání ze sie do ich formy a naopak. Anna totiž píše deníček, ale zbytek je vyprávěn ve třetí osobě. Mně by spíše kniha vyhovovala z pohledu hlavní hrdinky, a to od začátku až do konce. 

Mimochodem: Kniha se strašně pomalu četla. Byla jsem ráda, že jsem ji zvládla za tři dny, což je vzhledem k tak malému počtu stránek opravdu hrůzné číslo. Ale prostě to nešlo, připadala jsem si jako v zimě, když se na Vaše boty nalepí ohromné množství sněhu a vy nevíte, co s nim, jdete pomalu jako šneci a každý krok Vás stojí nesmírně mnoho úsilí.

Postavy

S postavami to je takové až moc pravidelné, všechno je jak má být, jak s kladnými, tak se zápornými postavami. 
Taková ta poslušná snaživka, která udělá všechno, co se jí řekne a přitom se ani nezamyslí nad tím, zda je to správné - Anna. V životě to neměla vůbec jednoduché, Chytači ji našli jako dvouletou a od té doby vidí svět za mřížemi vězení pro Přebytečné. Snaží se jí tam vnutit, že nemá právo na život, že by měla děkovat za každý nádech, nenávidět své rodiče kvůli tomu, co spáchali Matce přírodě a to všechno taky dělala.
Ten pravý rebel, který se objeví v nesprávný čas na nesprávném místě - Petr. Tvrdí, že zná Anniny rodiče a že jsou to ty nejmilejší lidé, které kdy poznal...
Vychovatelka v Grange Hallu, která má za úkol týrat Přebytečné děti za každou maličkost - paní Pincentová. Ztratila to, co pro ni znamenalo všechno, jenže jí nedošlo, že to má celou dobu před nosem...

Pocity a dojmy

Je až neuvěřitelné, jak dokázala autorka popsat tak krutý svět bez stopy po spravedlnosti. Nikdo přece nemůže rozhodovat o tom, zda někdo má nebo nemá právo žít. Je to bezkonkurenčně absurdní. 

Opravdu se bojím, aby naše potomky náhodou nečekalo něco podobého. To by totiž nebylo vůbec dobré...

Pokud tě někdo miluje, nemůžeš být nechtěný, přebytečný...

Jaký život ji čeká? Dokáže se vyrovnat se svým osudem vyděděnce?

Hodnocení

První polovina knihy byla o tom, že nás autorka seznamovala co a jak. A druhá byla plná neočekávaných zvratů a akce. Něco takového by v mé knihovničce rozhodně nemělo chybět a jsem si jistá, že ve Vaší taky ne. 

Dlouho jsem se rozhodovala pro známku, po zvážení všech pro a proti jsem došla k:

Obálka je zároveň zvláštní a všední. Mně se celkem líbí, i když pro tuto knihu bych si představovala něco úplně jiného, nicméně dostává:

Tímto chci poděkovat za poskytnutí recenzního výtisku knihy nakladatelství Fragment. Knihu si můžete pořídit ZDE!

Zahraniční kabátky knihy

Mně osobně se nejvíc líbí ten poslední s motýlem, ale naše obálka taky ujde : ). 

Bavilo by Vás žít věčně? Podepsali byste Deklaraci, která by Vám povolila nesmrtelnost a zakázala dítě? Své odpovědi pište do komentářů.

Nancy