Mluva jako šmirgl papír

Již šestý příspěvek do druhého ročníku Letního dumání, které pro nás pořádá Syki.

Ty jména témat mi vážně překvapily, ještě nikdy jsem neslyšela třeba Mluva jako šmirgl papír nebo tam je také Knižní terorismus, vážně originální a zajímavý.
Nemůžu říct, že mi to nějak zvlášť vadí, když v knize narazím na sprosté slovíčko, daleko horší je, když je v knize popisovaná vážně nervy drásající situace a teď, jak na to reaguje nějaká postava: "Ty jsi, ale opičák." nebo "Jseš rachejtle.", "Do prkýnka." atd., to ať si pořádně zanadávají ne, jestli je to nutné. Kniha popisuje život většinou v přítomnosti a řekněte mi, kde teď narazíte na puberťáka, který neřekl ani to "Ty vole." To u nás ve třídě jako ve spoustě jiných jsou ty nadávky často spojené s pohlavními orgány, demencí apod. To je teď běžné, na tom se snad shodneme. 
Můžu srovnávat sprostá slova hned tří jazyků. Nejzajímavější je podle mě ruština, tam je větší výběr a nezní to tak směšně jako třeba občas v češtině. To když narazím na nějakou
erotickou povídku, tak se směju tak, jako bych narazila na vtip. Nevím, jestli jsem jediná, ale tak to je. Nebojím se to přiznat, ale občas se nadávky (hlavně používání pohlavních orgánů) do knihy nehodí. To kdybych vyhrabala knihu, kde je každé druhé slovo sprosté, tak bych ji hned zahodila. To do knihy nepatří. Třeba takový Charles Bukowski, žádnou knihu jsem od něj nečetla, ale když mi kamarádka zarecitovala kousek z jeho knihy a teď tam v každé větě vulgární slovo, tak to mi vadí. Nejsem zase ten typ, kterému vadí sprostá slova, ale když autor přehání, tak to taky není pěkné. 
Také občas zanadávám, a to i u knihy. Třeba, když mi vadí, jak se zachoval/a hlavní hrdina/ka, tak to si tu knihu odložím a kleji, jaký je to "Debil,..." nebo, že se po... no dobře zbláznil. 
Vůbec mi nevadí spíše hovorové vyprávění knih. To jsem nedávno dočetla Nádherné bytosti, a Ethan tam mluví tak jako dnešní dospívající generace. Ne černých vlasů ale černejch vlasů apod. Na to jsem si zvykla celkem rychle, ale nejdřív mi to trošku vadilo. Čekala jsem, že v knize musí být vše spisovně, ale teď bych klidně napsala to bejt. 
Ta nespisovná slova a vulgární výrazy Vás do děje zatáhnou daleko líp než slušné vyprávění příběhu. To je potom až příliš monotónní, ty sprosťárny děj okoření a když náhodou nějaká postava až příliš nadává, tak máme možnost poznat její pravé já. 
Se sprostými, drsnými a vulgárními výrazy, spíše hovorové vyprávění knih problém nemám. V životě to tak chodí, teď se nadává na každým kroku. Dokonce i můj tříletý bratránek mluví sprostě (což nesmí), tak proč by nemohli hrdinové příběhů?
Máte výtky ke sprosťárnám nebo to berete jako normál? Odpovídejte do komentářů :-)
Nancy

Čtení v cizím jazyce

Již pátý článek Letního Dumání. Témata 2-4 mi moc nevyhovují, takže jsem nepsala žádné články. Letní dumání pořádá knihám věrná Syki.

Čtení v cizím jazyce

Další zajímavé téma a v mém případě dosti zvláštní, protože, jak můžete zjistit v prvním příspěvku a na stránce Blog a Nancy , tak nejsem Češka (nebudu to zde dále rozkecávat, protože ve výše zmiňovaném článku je toho víc než dost.) A tohle jsem nakousla kvůli tomu, že je pro mě víceméně čeština cizí jazyk (i když teď mi to nepřipadá) a čtení v češtině pro mě bylo asi stejně snadné jako pro někoho z Vás čtení v čínštině. Nebylo to zrovna nic jednoduchého, byl to zdlouhavý a nervyžeroucí proces, naučit se číst, psát a hlavně mluvit česky. Ale už jeto, jak můžete pozorovat, za mnou. Uff. Už bych se nechtěla vrátit o pět let zpátky, kdy jsem neuměla česky říct ani "ň" a teď tady kecám, až se ze mě kouří :D Jsem hooodně ukecanej člověk. To nikdo nikdy nezapře.

Čtení v cizím jazyce je docela dobrý způsob, jak ten jazyk zvládnout. Pokud se na Vás nehrne z každé strany třeba ta angličtina, tak máte vážně malou šanci se něco naučit. Pár krát do týdne vyučování ve škole Vám k ničemu není, když se o naučení  nestaráte doma. A knížky se pro to hodí úplně nejvíc ze všeho. Potom (jak už vím z vlastní zkušenosti) je celkem užitečné být obklopena lidmi mluvící tím určitým jazykem, ale asi nikdo nemá moc příležitostí mluvit s Angličanem nebo Američanem. Já třeba ne. 
Rozhodně se na čtení v jakýmkoliv jazyce musíte ze všeho nejdříve připravit. Hodily by se nějaké znalosti, slovní zásoba a hlavně zásoby trpělivosti. Tu člověk musí mít, třeba mně by moc nebavilo skoro každé slovíčko překládat v překladači. Asi proto se ke čtení v angličtině nemohu dostat.
Ráda bych začala číst knihy v jiných jazycích, je to užitečné. Přece, jak říká jedno přísloví: "Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem." Já jsem zatím člověkem třikrát s vláskem. :D Ta angličtina pokulhává. No, ale mám hodně času si ji zdokonalit.
Čtení v cizím jazyce (hlavně v angličtině) má hned několik výhod: 
a) pomáhá Vám se naučit třeba tu aj
b) můžete číst knihy, které u nás nevyšly
Asi je těch výhod víc, ale žádné mě nenapadají :D
Ale já bych rozhodně doporučovala začít něčím jednodušším, třeba se dívat na filmy, seriály, milovníci hudby by se mohli dívat na překlady svých oblíbených songů a tak si rozhodně doplní slovní zásobu, protože jak bychom se nesnažili, ta angličtina není nikdy dokonalá, vždy je na čem pracovat a co zlepšovat.
Takže do toho! Jděte také do boje s angličtinou a já Vám přeji vyhrát!
Užitečné články (Knižní doupě):
Jak začít číst knihy v cizím jazyce
S jakou knihou začít v angličtině
Pište, pište, s jakou knihou jste začali Vy? Dáváte přednost těm anglickým verzím nebo si raději počtěte v rodné češtině? Bylo to pro Vás těžké nebo se čtení v cizím jazyce neodlišovalo ničím od čtení v češtině?
Jsem vážně zvědavá, protože sama chci začít číst a ájině, ale zatím je to v nedohlednu, které se snažím přiblížit. Když tak se pochlubím. 
                                                                                                                                                        Nancy

Paralelní světy

Tímto článkem bych se zároveň chtěla omluvit za to, že jsem dlouho neaktualizovala blog. Pro předchozí týden je i hektický až moc slabý přívlastek. Vážně mi moje neaktivita mrzí a budu se snažit to dohnat příspěvky různého typu. Letní dumání se tak víc než hodí.

Všechno jednou poprvé

Řekla jsem si, že nebude chybou se zúčastnit Letního dumání 2, které pořádá zkušená blogerka, dobrá autorka a jedním slovem dokonalý člověk Syki. Aby se neřeklo, že se nějak vtírám, zmíním, že mi udělala grafiku, takže zase tak bezdůvodná tato lichotka není, protože  grafika je vážně velmi povedená a za to vděčím právě jí. I když neříkám, že vše mnou výše řečeno není pravda a to mi potvrdí její pevná a ohromná základna čtenářů, ke které patřím i já.

První paralelní svět, který jsem poznala a který mi zároveň vzal dech, napsala dobrá vypravěčka J.K. Rowling a jedná se o sérii Harryho Pottera. Starý, dobrý Harry Potter, čarodějův učeň bojující za pravdu a dobro. Klobouk dolů před Rowling, stvořila zcela nový, originální a kouzelný svět, který nenechal stranou asi nikoho z nás, opravdových knihomolů. Dokonalost sama, ale ne pro mě. Chci říct, že autorka napsala velmi povedenou sérii na nejvyšší úrovni, ale svět v němž Harry žil, mi nevyhovuje. Pokud nechodíte do Bradavic, Váš život nedoprovázejí mise jako získat Kámen mudrců, osvobodit se z Tajemné komnaty, najít vězně z Azkabanu, vyhrát Ohnivý pohár, zachránit příslušníky Fénixova řádu před Smrtijedy, odhalit Prince dvojí krve, najít viteály a přemoct Pána zla, tak vlastně nemáte ve světě čar a kouzel, co k dění. Je sice zajímavé, že Vás doprovází divy, které můžete vyčarovat mávnutím hůlky, ale postupem času to každého omrzí, no, alespoň mě. 

A teď přišel čas povolit uzdu své fantazii a hodit na papír ty sny, které se bohužel nemohou stát skutečností. 

V době, kterou si pamatuji, jsem si vždy přála zažít let, teď Vás napadne, že mám k dispozici letadlo, ale bych se chtěla vznášet na vlastních křídlech. A tím to dětství bylo dokonalé, tehdy jsem totiž věřila, že to zažiji. Teď si tak vzpomínám na mé pitomé nápady a kroutím si prstem u hlavy, ono totiž ne každé dítě by sbíralo peří a doma si z nich dělalo křídla a potom skákalo ze stolu a zběsile mávalo rukama, aby se alespoň chvilku zdrželo ve vzduchu, každý ne, ale já ano. Asi Vám došlo, jak to většinou dopadlo (ano, zkoušela jsem to vícekrát). Lidi, kteří říkají, že nejsem normální mají asi pravdu a proto bych chtěla žít ve zcela nenormálním světě a jedno z nejdůležitějších přání, které mimochodem také potvrzuje moji šílenost, je absence peněz, ne že bych je neměla já, ale aby prostě neexistovali. Většina lží, vražd a jiných neblahých skutků je stvořeno právě kvůli penězům nebo pro ně. Zatím jsem si nepromyslela, jak by to v mém vysněném světě fungovalo bez peněz, ale myslím si, že lépe než s nimi.

Jak jste zjevně pochopili, tak chci být jakákoliv okřídlená bytost, ale zároveň bych chtěla být člověk. Chápete, ne? Abych měla tu možnost změnit podobu, kdy budu chtít. Prostě se převtělit. Brala bych svět typu "Sami sobě vůdci", v tomto případě bychom museli být na sebe hodní a lidé by museli být NORMÁLNÍ. Jak peníze, tak alkohol, drogy a cigarety by byly v mém světě tabu, vlastně raději by ani neexistovaly a lidé by nepřišli na to, jak se za vlastní peníze dostat do hrobu, tohle mi přijde absurdní. Když si něco koupím, tak chci, aby mi to bylo nějak užitečné, ale čím jsou sakra užitečné ty cigarety, drogy a alkohol. Chápu, že se lidé s jejich pomocí zbavují problémů tím, že se dostávají do stavu, kdy ne všechno dlabou. Ale proč? Nechci to tady rozebírat, to bychom se dostali k jinému tématu, ale doufám, že každý chápe jejich nebezpečí a bude se jim snažit všemožně vyhnout. V mém světě by tohle upozornění naštěstí nedávalo smysl.

Rozhodně nechci být jediná nadpřirozená bytost. Přeji si žít ve světě kouzel, abych mohla žasnout z toho, co mi příroda předvedla, aby každý můj den byl něčím vyjímečný. Žili bychom oddělení od světa kolem nás, v nějakém zapomenutém lese a z 21. století bychom měli pouze oblečení.
V zemi by vypukla občanská válka mezi odlišnými nadpřizozenými bytostmi a sám osud by mě přivedl na kurz bojovníka, kde bych měla projít výcvikem a přežít spoustu nástrah, abych se mohla zastat vlastní rasy.
Jednoho dne, kdy by se ze mě stala odhodlaná bojovnice by se do naše země vtrhl nějaký nebezpečný robot. Každý by se pokoušel zneškodnit tu novinku, ale já jako přechytralý člověk bych se vydala hledat jeho tvůrce, pochopitelně sama. Ale místo předpokladaného počítačového šílence, bych našla v nějaké opuštěné budově armádu vycvičených vojáků a z jejich nepřítomných výrazů tváří bych pochopila, že jsou to pouze klony, které ovládá jediný počítačový systém naprogramovaný na zničení těch zvláštních tvorů, které svoji existencí protiřečí přírodě, na nás. Najednou bych narazila na viníka všeho špatného kolem mně a první nápad, který by navštívil jeho mozek zničený tolika neblahými úmysly, byl samozřejmě zneškodnit vetřelce v mém podání. Najednou by se do budovy vtrhla armáda mých lidí a místo očekávané spásy bych dostala další dávku nepřátel, občanská válka, pamatujete? Navzdory všemu bych se vydala zachránit svůj lid a to tak, že bych se pokoušela odpojit kabely ovládající ty roboty, které mezitím ničily a zabíjely lidi z mé země. Ale vše by nebylo tak jednoduché, jak se zdálo na první pohled. Kolem mě jsou stovky silných mužů, které mají v úmyslu mě zabít. Zde jediná možná varianta je útěk, ale osoba, která prošla mnoholetým tréninkem by se neměla tak snadno vzdávat. Sáhla bych po nějakém mrtvém vojákovi a převlékla do jeho oblečení, měla bych vyhráno, protože by mě brali jako svého vojáka. Jeden z klonů by po mně sáhl a začal by mě škrtit, nikoho by ano nenapadlo mě zachránit, bojovala bych do posledního okamžiku svého života a když už se chýlilo k tomu, že moje tělo opustí duše, by klonovy paže povolily a mé nehybné tělo zbavené vzduchu by spadlo do náruče mého zachránce. Odvlekl by mě do bezpečí a právě on by byl ten, kdo zabil tvůrce všech klonů a robota, který stihl zabít velké množství naších lidí.




Žili bychom spolu šťastně až do smrti a dlouho po ní by se naše jména předávala z generace na generaci jako jména odvážných hrdinů. 
Na konec by bylo vhodné dodat, že jsem psychicky v pořádku, pište co vy nato do komentářů. Chtěli byste žít v nějakém paralelním světě nebo Vám vyhovuje ten náš?

Kočky

Kočky a kocouři se pořizují do domácností jako mazlíčci celkem často, nejsou tak nároční jako psi, hlavně proto, že je nemusíme venčit, ale to není nejdůležitější. Hlavní podle mě je jejich schopnost porozumět člověku, jejich moudré oči se na nás dívají podezíravě, chápavě i nezúčastněně zároveň.
Znám nespočet lidí, kteří říkají, že kočky nejsou příjemné, ba naopak protivné, ale aby Vás kočka věrně milovala, jako každé zvíře Vám musí především důvěřovat.
Není stanoven přesný čas, kdy Vám kočka začne důvěřovat, poznáte to tak, že se bez Vás nemůže obejít. Potřebuje Vaší přítomnost na každém kroku, Vaší lásku při každém doteku. Zdá se nám, že ve všem závisí na nás, ale přes to přednostně vždy spoléhají na sebe. To je důvodem, proč nám nikdy nebude důvěřovat na plno. Jejich důvěru získáváme malými doušky po neurčenou dobu, ale stačí chvilička a maličkost, aby se ztratila jako pára nad hrncem.
Na první pohled je to zranitelné a slabé zvíře, ale pod jejich vnější elegancí a vznešeností se skrývá síla bojovat, bojovat především za sebe, za své děti, za svoji rasu, málokdy za člověka. Jejich samolibost jim nedovoluje postavit svůj život za člověka, za tvora silnějšího, instinkt sebezáchovy převyšuje náklonnost k lidem. 
Kočky v sobě nosí duševní i fyzickou sílu, ale především jsou výjimeční svým půvabem a elegancí. Jenom a pouze kočky se dokážou po směšném pádu zvednout na všechny čtyři a pokračovat pyšnou chůzí do svého cíle přehlížejíc všechny překážky.
Všechny kočky a kocouři obecně se podle mě nejvíce podobají ženám, jsou stejně nekompromisní, tvrdohlaví, pyšní, hrdí a dokonalí a jako každá žena potřebují lásku, zbývá jen dodat: 
"Stejně jako ošklivé ženy neexistují ani ošklivé kočky." 
P.S.: Každý majitel čičinky mi potvrdí, že nejlepší je usínání doprovázené zvuky jejího spokojeného vrnění.