Mluva jako šmirgl papír

Již šestý příspěvek do druhého ročníku Letního dumání, které pro nás pořádá Syki.

Ty jména témat mi vážně překvapily, ještě nikdy jsem neslyšela třeba Mluva jako šmirgl papír nebo tam je také Knižní terorismus, vážně originální a zajímavý.
Nemůžu říct, že mi to nějak zvlášť vadí, když v knize narazím na sprosté slovíčko, daleko horší je, když je v knize popisovaná vážně nervy drásající situace a teď, jak na to reaguje nějaká postava: "Ty jsi, ale opičák." nebo "Jseš rachejtle.", "Do prkýnka." atd., to ať si pořádně zanadávají ne, jestli je to nutné. Kniha popisuje život většinou v přítomnosti a řekněte mi, kde teď narazíte na puberťáka, který neřekl ani to "Ty vole." To u nás ve třídě jako ve spoustě jiných jsou ty nadávky často spojené s pohlavními orgány, demencí apod. To je teď běžné, na tom se snad shodneme. 
Můžu srovnávat sprostá slova hned tří jazyků. Nejzajímavější je podle mě ruština, tam je větší výběr a nezní to tak směšně jako třeba občas v češtině. To když narazím na nějakou
erotickou povídku, tak se směju tak, jako bych narazila na vtip. Nevím, jestli jsem jediná, ale tak to je. Nebojím se to přiznat, ale občas se nadávky (hlavně používání pohlavních orgánů) do knihy nehodí. To kdybych vyhrabala knihu, kde je každé druhé slovo sprosté, tak bych ji hned zahodila. To do knihy nepatří. Třeba takový Charles Bukowski, žádnou knihu jsem od něj nečetla, ale když mi kamarádka zarecitovala kousek z jeho knihy a teď tam v každé větě vulgární slovo, tak to mi vadí. Nejsem zase ten typ, kterému vadí sprostá slova, ale když autor přehání, tak to taky není pěkné. 
Také občas zanadávám, a to i u knihy. Třeba, když mi vadí, jak se zachoval/a hlavní hrdina/ka, tak to si tu knihu odložím a kleji, jaký je to "Debil,..." nebo, že se po... no dobře zbláznil. 
Vůbec mi nevadí spíše hovorové vyprávění knih. To jsem nedávno dočetla Nádherné bytosti, a Ethan tam mluví tak jako dnešní dospívající generace. Ne černých vlasů ale černejch vlasů apod. Na to jsem si zvykla celkem rychle, ale nejdřív mi to trošku vadilo. Čekala jsem, že v knize musí být vše spisovně, ale teď bych klidně napsala to bejt. 
Ta nespisovná slova a vulgární výrazy Vás do děje zatáhnou daleko líp než slušné vyprávění příběhu. To je potom až příliš monotónní, ty sprosťárny děj okoření a když náhodou nějaká postava až příliš nadává, tak máme možnost poznat její pravé já. 
Se sprostými, drsnými a vulgárními výrazy, spíše hovorové vyprávění knih problém nemám. V životě to tak chodí, teď se nadává na každým kroku. Dokonce i můj tříletý bratránek mluví sprostě (což nesmí), tak proč by nemohli hrdinové příběhů?
Máte výtky ke sprosťárnám nebo to berete jako normál? Odpovídejte do komentářů :-)
Nancy