Paralelní světy

Tímto článkem bych se zároveň chtěla omluvit za to, že jsem dlouho neaktualizovala blog. Pro předchozí týden je i hektický až moc slabý přívlastek. Vážně mi moje neaktivita mrzí a budu se snažit to dohnat příspěvky různého typu. Letní dumání se tak víc než hodí.

Všechno jednou poprvé

Řekla jsem si, že nebude chybou se zúčastnit Letního dumání 2, které pořádá zkušená blogerka, dobrá autorka a jedním slovem dokonalý člověk Syki. Aby se neřeklo, že se nějak vtírám, zmíním, že mi udělala grafiku, takže zase tak bezdůvodná tato lichotka není, protože  grafika je vážně velmi povedená a za to vděčím právě jí. I když neříkám, že vše mnou výše řečeno není pravda a to mi potvrdí její pevná a ohromná základna čtenářů, ke které patřím i já.

První paralelní svět, který jsem poznala a který mi zároveň vzal dech, napsala dobrá vypravěčka J.K. Rowling a jedná se o sérii Harryho Pottera. Starý, dobrý Harry Potter, čarodějův učeň bojující za pravdu a dobro. Klobouk dolů před Rowling, stvořila zcela nový, originální a kouzelný svět, který nenechal stranou asi nikoho z nás, opravdových knihomolů. Dokonalost sama, ale ne pro mě. Chci říct, že autorka napsala velmi povedenou sérii na nejvyšší úrovni, ale svět v němž Harry žil, mi nevyhovuje. Pokud nechodíte do Bradavic, Váš život nedoprovázejí mise jako získat Kámen mudrců, osvobodit se z Tajemné komnaty, najít vězně z Azkabanu, vyhrát Ohnivý pohár, zachránit příslušníky Fénixova řádu před Smrtijedy, odhalit Prince dvojí krve, najít viteály a přemoct Pána zla, tak vlastně nemáte ve světě čar a kouzel, co k dění. Je sice zajímavé, že Vás doprovází divy, které můžete vyčarovat mávnutím hůlky, ale postupem času to každého omrzí, no, alespoň mě. 

A teď přišel čas povolit uzdu své fantazii a hodit na papír ty sny, které se bohužel nemohou stát skutečností. 

V době, kterou si pamatuji, jsem si vždy přála zažít let, teď Vás napadne, že mám k dispozici letadlo, ale bych se chtěla vznášet na vlastních křídlech. A tím to dětství bylo dokonalé, tehdy jsem totiž věřila, že to zažiji. Teď si tak vzpomínám na mé pitomé nápady a kroutím si prstem u hlavy, ono totiž ne každé dítě by sbíralo peří a doma si z nich dělalo křídla a potom skákalo ze stolu a zběsile mávalo rukama, aby se alespoň chvilku zdrželo ve vzduchu, každý ne, ale já ano. Asi Vám došlo, jak to většinou dopadlo (ano, zkoušela jsem to vícekrát). Lidi, kteří říkají, že nejsem normální mají asi pravdu a proto bych chtěla žít ve zcela nenormálním světě a jedno z nejdůležitějších přání, které mimochodem také potvrzuje moji šílenost, je absence peněz, ne že bych je neměla já, ale aby prostě neexistovali. Většina lží, vražd a jiných neblahých skutků je stvořeno právě kvůli penězům nebo pro ně. Zatím jsem si nepromyslela, jak by to v mém vysněném světě fungovalo bez peněz, ale myslím si, že lépe než s nimi.

Jak jste zjevně pochopili, tak chci být jakákoliv okřídlená bytost, ale zároveň bych chtěla být člověk. Chápete, ne? Abych měla tu možnost změnit podobu, kdy budu chtít. Prostě se převtělit. Brala bych svět typu "Sami sobě vůdci", v tomto případě bychom museli být na sebe hodní a lidé by museli být NORMÁLNÍ. Jak peníze, tak alkohol, drogy a cigarety by byly v mém světě tabu, vlastně raději by ani neexistovaly a lidé by nepřišli na to, jak se za vlastní peníze dostat do hrobu, tohle mi přijde absurdní. Když si něco koupím, tak chci, aby mi to bylo nějak užitečné, ale čím jsou sakra užitečné ty cigarety, drogy a alkohol. Chápu, že se lidé s jejich pomocí zbavují problémů tím, že se dostávají do stavu, kdy ne všechno dlabou. Ale proč? Nechci to tady rozebírat, to bychom se dostali k jinému tématu, ale doufám, že každý chápe jejich nebezpečí a bude se jim snažit všemožně vyhnout. V mém světě by tohle upozornění naštěstí nedávalo smysl.

Rozhodně nechci být jediná nadpřirozená bytost. Přeji si žít ve světě kouzel, abych mohla žasnout z toho, co mi příroda předvedla, aby každý můj den byl něčím vyjímečný. Žili bychom oddělení od světa kolem nás, v nějakém zapomenutém lese a z 21. století bychom měli pouze oblečení.
V zemi by vypukla občanská válka mezi odlišnými nadpřizozenými bytostmi a sám osud by mě přivedl na kurz bojovníka, kde bych měla projít výcvikem a přežít spoustu nástrah, abych se mohla zastat vlastní rasy.
Jednoho dne, kdy by se ze mě stala odhodlaná bojovnice by se do naše země vtrhl nějaký nebezpečný robot. Každý by se pokoušel zneškodnit tu novinku, ale já jako přechytralý člověk bych se vydala hledat jeho tvůrce, pochopitelně sama. Ale místo předpokladaného počítačového šílence, bych našla v nějaké opuštěné budově armádu vycvičených vojáků a z jejich nepřítomných výrazů tváří bych pochopila, že jsou to pouze klony, které ovládá jediný počítačový systém naprogramovaný na zničení těch zvláštních tvorů, které svoji existencí protiřečí přírodě, na nás. Najednou bych narazila na viníka všeho špatného kolem mně a první nápad, který by navštívil jeho mozek zničený tolika neblahými úmysly, byl samozřejmě zneškodnit vetřelce v mém podání. Najednou by se do budovy vtrhla armáda mých lidí a místo očekávané spásy bych dostala další dávku nepřátel, občanská válka, pamatujete? Navzdory všemu bych se vydala zachránit svůj lid a to tak, že bych se pokoušela odpojit kabely ovládající ty roboty, které mezitím ničily a zabíjely lidi z mé země. Ale vše by nebylo tak jednoduché, jak se zdálo na první pohled. Kolem mě jsou stovky silných mužů, které mají v úmyslu mě zabít. Zde jediná možná varianta je útěk, ale osoba, která prošla mnoholetým tréninkem by se neměla tak snadno vzdávat. Sáhla bych po nějakém mrtvém vojákovi a převlékla do jeho oblečení, měla bych vyhráno, protože by mě brali jako svého vojáka. Jeden z klonů by po mně sáhl a začal by mě škrtit, nikoho by ano nenapadlo mě zachránit, bojovala bych do posledního okamžiku svého života a když už se chýlilo k tomu, že moje tělo opustí duše, by klonovy paže povolily a mé nehybné tělo zbavené vzduchu by spadlo do náruče mého zachránce. Odvlekl by mě do bezpečí a právě on by byl ten, kdo zabil tvůrce všech klonů a robota, který stihl zabít velké množství naších lidí.




Žili bychom spolu šťastně až do smrti a dlouho po ní by se naše jména předávala z generace na generaci jako jména odvážných hrdinů. 
Na konec by bylo vhodné dodat, že jsem psychicky v pořádku, pište co vy nato do komentářů. Chtěli byste žít v nějakém paralelním světě nebo Vám vyhovuje ten náš?